Čištění odpadních vod v Blansku a okolí slaví 50 let

První čistírna odpadních vod (ČOV) v Blansku (1965-1999)

První čistírna odpadních vod v Blansku byla vybudována v roce 1965-66. V této době byl postaven i hlavní kanalizační sběrač ulicí Svitavská podchycující jednotlivé větve kanalizace. Dne 7. 9. 1965 převzal do provozování objekt čerpací stanice Kamenolom tehdejší provozovatel - Okresní vodohospodářská správa Blansko. Následovalo zprovozňování dalších částí, zejména na čistírnu odpadních vod. Zvláštností je, že čistírna byla a doposud stále je vybudována na kopci nad městem a veškeré vody je nutno do ní přečerpávat z čerpací stanice Kamenolom výtlakem dlouhým 600 m do výšky 35m. Na tomto místě je nutno podotknout, že převážná část města Blanska má jednotnou kanalizaci, což klade na provoz systému nemalé technické i finanční nároky. Čistírna byla vybudována v souladu s tehdejšími požadavky na čistotu vod, tedy s důrazem odbouráváni uhlíkového a dusíkového znečištění. Svému účelu sloužila bez větších zásahů do technologie až do devadesátých let minulého století.

 

V průběhu let byly na ČOV připojovány jednak nové obytné zóny rozvíjejícího se Blanska – sídliště Blansko-Sever v roce 1967, Zborovce v postupně do roku 1976, Podlesí v roce 1981, Písečná v roce 1984, jednak nové čtvrti Blanska – Klepačov v roce 1989, Těchov a Obůrka r. 1988 a zbývající část 2002. V samotném Blansku zůstávala nedořešená situace Starého Blanska, kde byl roku 1975 vybudován páteřní sběrač splaškové vody a stoka pro dešťovou kanalizaci, ale bez napojení na čistírnu odpadních vod.

 

Během doby se podstatně zvýšily nároky na kvalitu vypouštěné vody a tyto nové požadavky již nebyla čistírna  schopna svojí technologií zabezpečit. Současně pak bylo nutno řešit celou řadu technických problémů spojených s provozem, z nichž za nejzávažnější byla považována chybějící kalová koncovka. I přes tuto skutečnost bylo faktem, že kvalita vody v řece Svitavě (recipientu z ČOV Blansko) byla pod zaústěním odtoku z ČOV u Klamovky lepší než nad tímto vyústěním.

 

V průběhu devadesátých let bylo v rámci oprav provedeno několik technologických vylepšení. Bylo však zřejmé, že ČOV potřebuje zásadní změnu – intenzifikaci s cílem zvýšení kapacity a zabezpečení takového technologického vybavení, které by bylo schopno zajistit požadovanou kvalitu čištění. Byla zpracována dokumentace, po realizaci jejich závěrů čistírna odpadních vod uvedené požadavky na kvalitu čištění měla zabezpečit.

 

Na začátku projekčních prací investor s pomocí projektanta opět řešil (a zdaleka ne naposledy) otázku, zda by bylo možné přemístit čistírnu odpadních vod tak, aby nebylo nutno čerpat veškeré odpadní vody. Takové místo však pod Blanskem nebylo doposud nalezeno.

 

Intenzifikace – I.etapa (1999-2004)

Investor byl postaven před nelehké rozhodnutí. Podle tehdejších cen byla intenzifikace čistírny odpadních vod  oceněna na cca 150 mil. Kč. I přes příslib dotace za státního rozpočtu nebylo možno zajistit krytí finančních nákladů. Proto bylo rozhodnuto rozdělit intenzifikaci na dvě etapy - první zhruba ve výši 35 mil Kč a zbytek do druhé etapy. Dalším problémem pak bylo rozhodnutí, co všechno zařadit do 1. etapy. Především byly voleny ty nezbytné úpravy, které zajišťovaly maximální možné napojení odpadních vod na čistírnu, v druhé řadě nejožehavější otázky technologie čistírny s tím, že je nutno veškeré úpravy volit tak, aby stávající objekty bylo možno provozovat s těmi novými, kapacitně a technologicky novými.

Výsledkem úvah byla náplň první etapy, která zahrnovala:

-        Kanalizace: napojení stávajícího sběrače na Starém Blansku na páteřní sběrač v ulici Svitavské. Výškové uspořádání spolu s předpokládanými ztrátami tlaku po délce v potrubí si vynutilo zřízení čerpací stanice na Starém Blansku. Z této stanice byl výtlak veden protlakem pod železniční tratí, shybkou přes řeku Svitavu do sběrače. Výtlak byl zdvojen, druhá větev končí v poslední šachtě před ul. Svitavskou.

-        Současně byla zřízena nová splašková kanalizace v ul. Hořické a napojena na páteřní stoku a tím vyloučen nátok Hořického potoka do kanalizačního systému a na čistírnu odpadních vod.

-        V čerpací stanici „Kamenolom“ byla vyměněna čerpací technika, u nových čerpadel bylo poprvé použito měničů otáček tak, aby výkon čerpadel korespondoval s nátokem. Nátok byl doplněn o stírací česle, o lis shrabků, stavebně byla stanice modernizována.

-        Na čistírně odpadních vod nejzásadnější změnou prošla kalová koncovka – poprvé byla zřízena. Zahrnovala čerpací stanici kalu, vratného kalu, vybudování uskladňovací nádrže kalu, instalaci zařízení na odvodnění a zahuštění kalu a skladovací plochu kalu. Viditelnou změnou prošla provozní budova – byla zvýšena o jedno poschodí s tím, aby bylo zajištěno zázemí pro obsluhu i potřebné provozní plochy. Uvedené úpravy si vyžádaly celou řadu dílčích úprav – od přípravy území a odstranění původních objektů a kalových polí apod. přes provedení řady přeložek stávajících sítí a úprav rozvodů kanalizace, plynovodu, úprav a výměny čerpací techniky, úprav žlabů a nátoků, elektroinstalace, provedení MaR (měření a regulace) a celou řadu dalších úprav.

Veškeré úpravy byly dokončeny v roce 2001 a zkolaudovány nákladem necelých 36 mil Kč, z nichž dotace za státního rozpočtu činila 8,3 mil Kč, částka 13 mil Kč byla hrazena z úvěru, zbývající prostředky hradil investor – Svazek vodovodů a kanalizací. Realizací 1. etapy byl vytvořen předpoklad pro navýšení kapacity čistírny odpadních vod na 23 500 EO, realizován byl téměř 1 km nových stokových sítí a veškeré odpadní vody ze Starého Blanska byly poprvé svedeny na čistírnu. V průběhu realizace této stavby bylo intenzivně jednáno o zabezpečení financování další etapy.

 

Projekt „Ochrana vod povodí řeky Dyje” (2004-2008)

V roce 1998 byla zahájena přístupová jednání České republiky a Evropské unie s následným vstupem naší republiky do Unie k 1.5.2004. Pro kandidátské země na vstup do EU byl otevřen fond ISPA (Instrument for Structural Policies for Pre-Accession). S využitím prostředků tohoto fondu se uskutečnila dříve připravovaná II. etapa intenzifikace ČOV Blansko, nyní ale v balíku ostatních staveb Jihomoravského kraje a kraje Vysočina v rámci velkého projektu „Ochrana vod povodí řeky Dyje” (dále označen jako Projekt Dyje). Projekt Dyje byl schválen Komisí EU (dále „EK“) na konci roku 2002 jako první regionální projekt v rámci finančního nástroje ISPA ve všech 10 dříve „kandidátských zemích“. EK schválila nevratnou dotaci ve výši 68%. Současně projekt obdržel dotaci z ČR (poskytnutou ze SFŽP) ve výši 5%, tedy celkově jsou investiční náklady projektu dotovány ze 73%.

Předkladatelem projektu byl Svaz VKMO s.r.o., partnery byly svazky obcí, jejichž působnosti se investice týkají, (na Blanensku to byl „Svazek vodovodů a kanalizací“měst a obcí) a města a obce, v nichž byla infrastruktura realizována, tedy Blansko, Boskovice, Ráječko.

Základní financování Projektu Dyje je:
• 68% dotace z EU ISPA / Fond soudržnosti
• 5% dotace ČR – SFŽP
• 27% vlastní zdroje účastníků projektu, tj. svazků měst a obcí

Celkové investiční náklady byly 1,4 miliardy korun.

 

Ačkoliv byly podepsány smlouvy se zhotovitelem dne 12. 11. 2004, vlastní stavební práce byly zahájeny později. 15. února 2005 byl slavnostně poklepán základní kámen a 15. 3. 2005 začala příprava území a budování příjezdové komunikace. V roce 2005 se postavily nové dosazovací nádrže, které byly provozovány přes zimní období 2005/2006 jako provizorní biologická linka v režimu aktivační nádrž-dosazovací nádrž. Z původních objektů zůstaly funkční pouze menší z dvojice uskladňovacích nádrží a provizorně přemístěná linka odstřeďování kalu. Na ostatních objektech probíhala rekonstrukce.

Po zimě se pokračovalo v betonáži obdélníkových aktivačních nádrží, v pokládce trubních tras a výstavbě drobných objektů. Průběh výstavby vyžadoval cca pěti týdenní výluku, během které měl být sanován výtlak na ČOV (délky 0,614 km) a rovněž mělo dojít k přepojování z provizoria na polovinu nové biologické linky na definitivních trubních trasách včetně přepojení na nově budovanou trafostanici. Výluka měla být zahájena 25.4.2006 (s pozdějším odkladem zahájení na 9.5.2006). Nepříznivě do průběhu prací zasáhla jarní povodeň, která dne 27.3.2006 (tedy měsíc před zahájením výluky) zatopila objekt ČS Kamenolom a výrazně poškodila původní technologii mechanického předčištění, čerpání a zanesla naplaveninami jímky na čerpací stanici spolu s cca 1,5 km dlouhým kanalizačním sběračem ve městě. Tímto bylo vyřazeno z funkce čerpání odpadních vod na provizorní biologickou linku ČOV a došlo k odtoku splašků do řeky Svitavy, které trvalo jedenáct týdnů.

Dne 14. 6. 006 bylo zahájeno čerpání splaškových vod do poloviny nové biologické linky na čistírnu odpadních vod.  Z technologie čerpací stanice a čistírny spuštěny jen nejnutnější uzly. Zhotovitel technologie – KP RIA postupně zařazoval další zprovozněné objekty. 10.  9. 2006 bylo ukončeno komplexní vyzkoušení technologické části. Do komplexních zkoušek nebyla zařazena všechna zařízení, zejména druhá dosazovací nádrž (využívaná v provizoriu jako aktivační nádrž), plynové hospodářství, vyhnívací nádrž, linka primárního kalu, srážení fosforu, celý systém ASŘTP.

Souběžně probíhaly i zkoušky vstupní čerpací stanice Kamenolom. Stavebně byla dokončena dešťová zdrž, nebyla však osazena její technologie. Samotné čerpání a linka mechanického předčištění fungovala v částečném provizoriu. K 30. 9. 2006 byly předány části díla, celá stavba však byla ve značném stadiu rozpracovanosti. Tento termín vycházel z požadavků stavebního milníku financování, nikoliv z hlediska dokončenosti. Některé technologické linky se nespustily, zejména bylo problémové zahájení procesu vyhnívání kalu.

 

16. - 25. 10. 2006 byla zařazena linka srážení fosforu. 9. 11. 2006 byly ukončeny komplexní zkoušky části plynového a kalového hospodářství, MaR (měření a regulace). K datu 30. 11. 2006 proběhlo předávání stavby. Nepodařilo se však spustit bezchybně veškeré technologické prvky, zejména vyhnívání kalu s tvorbou bioplynu (nutná technologická prodleva mezi započetím vyhnívání a tvorbou spalitelného bioplynu). Problematickými uzly ČOV bylo ucpávání hrubých česlí s vazbou na nefunkčnost dešťové zdrže, prokazatelnost účinnosti čerpání vratného kalu, nekapacitní dopravníky pro dopravu odvodněného kalu, doposud prázdný plynojem (několik souběžných důvodů), nenaběhnutá linka hygienizace kalu, nedokončený ASŘTP.

Zkušební provoz ČOV byl zahájen 29. 1. 2007 a ukončen 16. 6. 2008, kdy byla stavba ČOV a ČS Kamenolom zkolaudována do trvalého provozu.

 

Kanalizace v Blansku, Dolní a Horní Lhotě a Ráječku

V rámci prací na kanalizacích se pokládá celkem 11,4 km nové splaškové kanalizace (obec Ráječko, městské části Blanska Horní a Dolní Lhota) a rekonstruuje a doplňuje se 3 km jednotné kanalizace v Blansku. Rovněž se buduje 5 (+1 dodatečně) čerpacích stanic na kanalizační síti v obcích, z toho 2 centrální. Na nové kanalizace se napojuje celkem 665 přípojek.

Na jednotné kanalizaci v Blansku byly postupně osazeny zpětné klapky na odlehčovací stoky, dále byly vybudovány dva kanalizační řady, díky kterým se zmenšil nátok balastních vod na ČOV. V 10/2006 byly postupně napojovány Ráječko, městské části Blanska Horní a Dolní Lhota na ČOV. Kanalizace byly zkolaudovány do trvalého provozu na jaře 2007.

 

Investiční náklady na rekonstrukci čistírny odpadních vod Blansko dosáhly 101,7 mil. Kč bez DPH, celkové náklady v regionu Blansko a Boskovice dosáhly 331,6 mil. Kč bez DPH (z toho 68% dotace z EU ISPA / Fond soudržnosti, 5% dotace ČR – SFŽP, zbytek vlastní zdroje).

 

ČOV a skupinová kanalizace dnes

Po 50 letech postupné výstavby a kontinuálním provozu jsou dnes na ČOV čištěny odpadní vody z těchto lokalit:

  • město Blansko
  • městské části Staré Blansko (2001), Klepačov (1989), Těchov Obůrka (1988-2002), Češkovice, Horní Lhota (2007), Dolní Lhota (2007)
  • obce Spešov (2010), Ráječko (2007).

 

Technologie čištění odpadní vody

Čistírna odpadních vod Blansko je po dokončení rekonstrukce z Projektu Dyje řešena jako mechanicko-biologická s  primární sedimentací, s nitrifikací, denitrifikací, chemickým odstraňováním fosforu, anaerobní stabilizací kalu vyhníváním, hygienizací kalu, zahuštěním a odvodněním kalu.

Po provedených rekonstrukcích je v běžném denním provozu zařízením, které spolehlivě čistí odpadní vody ze skupinové kanalizace Blanska. Zařízení disponuje zčásti i volnou kapacitou pro možné napojení dalších odpadních vod, například z Olomučan, Hořic dle možností investora. Je také důležité říci, že provoz společné čistírny odpadních vod Blansko je daleko efektivnější a ekonomičtější, než případný provoz samostatných čistíren ve Spešově, Ráječku či jinde.

 

Ing. Pavel Mikulášek

Výrobně-technický náměstek divize Boskovice

VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a.s.