Studny a jejich právní náležitosti

V současné době je toto téma velmi aktuální, a to na základě „mediální kampaně“, která však je, jako obvykle, silně poznamenána povrchními znalostmi a řadou nepřesností, v jejichž důsledku vzniká v podstatě zbytečná panika mezi širokou veřejností.

Studny:

  • Jsou stavbami ve smyslu stavebního zákona
  • Jsou dokonce speciálními stavbami – vodními díly dle § 55 zák. č. 254/2001 Sb. ve znění dalších předpisů (dále jen vodní zákon)
  • Podle stejného § vodního zákona jde o vodní díla především sloužící k nakládání s vodami
  • Podle § 15 odst. 1 vodního zákona je k provedení vodních děl, k jejich změnám a změnám jejich užívání, nebo k jejich odstranění, třeba stavební povolení vodoprávního úřadu jako speciálního stavebního úřadu. Vodní zákon dále říká, že slouží-li vodní dílo k nakládání s vodami a je-li vydání tohoto povolení k nakládání s vodami třeba, lze vodní dílo povolit, bylo-li povoleno odpovídající nakládání s vodami nejpozději současně s povolením stavby vodního díla. V § 8 odst. 1 písm. b) vodního zákona se jednoznačně uvádí, že povolení k nakládání s podzemními vodami je třeba k jejich odběru. Podle stavebního zákona platného před rokem 2007 (zák. č. 50/1976 Sb. v platném znění) musela mít každá stavba, tedy i studna jako vodní dílo – mj. i platné kolaudační rozhodnutí.

Právní předpisy a jejich platnost:

  • Výše uvedené pojmy (např. nakládání s vodami, povolení vodního díla) jsou známy a používány až příslušnými zákony o vodách platnými po 1.1.1955. Protože studny byly zřizovány i před tímto termínem a byly např. povoleny v rámci stavby rodinného domu (jako způsob zásobování vodou), vodní právo přijalo a používán následující výklad : „studny zřízené přede dne 1.1.1955 jsou považovány za povolené – stavebně i nakládání s vodami“
  • Současný vodní zákon nabyl účinnosti 1.1.2002 a v přechodných ustanoveních v § 127 odst. 7 říká, že platnost povolení k odběru povrchových a podzemních vod, s výjimkou povolení k odběrům podzemních vod ze zdrojů určených pro individuální zásobování domácností pitnou vodou, a k vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních, která nabyla právní moci do účinnosti tohoto zákona, tj. do 1.1.2002, končí dnem 1. ledna 2008.
  • Vodní zákon v současné době platný užívá mj. tyto pojmy a jejich výklad:
  • Obecné nakládání s povrchovými vodami znamená, že každý může na vlastní nebezpečí a bez povolení nebo souhlasu vodoprávního úřadu odebírat povrchové vody nebo s nimi nakládat pro vlastní potřebu, není-li k tomu třeba zvláštního technického zařízení (§ 6 odst.1)
  • Naopak v žádném ustanovení o vodách podzemních nehovoří o obdobném „obecném nakládání s podzemními vodami
  • V § 8 odst. 1 písm. b) je jednoznačně vyjmenováno, kdy je třeba povolení k nakládání s podzemními vodami a jako první v řadě je uvedeno k odběru podzemní vody
  • V následujícím odstavci 3 jsou vyjmenovány případy, kdy povolení k nakládání s vodami není třeba. Obecně lze říci, že se jedná o mimořádné situace, které nijak nesouvisí s běžným provozem studny – (s běžným a obvyklým odběrem vody ze studny).

Shrnutí a návrh praktického postupu v jednotlivých případech:

1. Stavební povolení musí mít všechny studny zřízené po 1.1.1955. V současné době jsou příslušnými úřady vodoprávní úřady (pro studny sloužící pro individuální zásobování vodou jsou to pověřené obecní úřady, pro právnické osoby, hromadné zásobování atd. jsou to obecní úřady obcí s rozšířenou působností, odbory životního prostředí. Pro územní řízení, které předchází stavebnímu řízení, jsou to příslušné stavební úřady). Studny zřízené před 1.1.1955 se považují za stavebně povolené. Pokud současný vlastník má k dispozici např. stavební povolení rodinného domku, jehož součástí je i studna jako zdroj pro zásobování vodou, je toto dostačující. Vodoprávním úřadům postačí i jiný – vypovídající doklad, případně i čestné prohlášení apod.

2. Protože u podzemních vod neexistuje obecné užívání, pro veškeré odběry podzemní vody musí být povolení k odběru (to vydává vodoprávní úřad – v současné době stejný jako v bodě 1). Výjimkou jsou odběry ze studní zřízené před datem 1.1.1955, které se považují za povolené.

3. studny zřízené v období 1.1.1955 – 1.1.2002, stavebně povolené a s povolením k odběru podzemní vody. Příslušná povolení jsou v současné době v pořádku, avšak platnost povolení k odběru podzemní vody s výjimkou povolení k odběrům podzemní vody ze zdrojů určených pro individuální zásobování domácností pitnou vodou, končí dnem 1. ledna 2008 (viz výše). Nastává tedy období, kdy osoba vlastnící studnu a odebírající z ní vodu (tj. studnu, která je v režimu, kdy povolení k odběru rokem 2007 končí), musí k 1.1.2008 zažádat o :

  • prodloužení povolení k odběru. Povolený odběr může vodoprávní úřad prodloužit tehdy, když se nezměnily poměry a podmínky proti období, kdy bylo vydáno původní povolení a pokud je žádost o prodloužení povolení k odběru podzemní vody podána nejpozději do 6 měsíců před uplynutím doby platnosti – v tomto případě k 1.7.2007 (viz vodní zákon § 9 odst. 5)
  • vydání nového povolení k odběru podzemní vody. O nové povolení se žádá v případech, kdy se změnily původní podmínky a nelze žádat o prodloužení původního povolení, nebo když žadatel nestihl žádost o prodloužení podat 6 měsíců před uplynutím doby platnosti)Poznámka : povolení k odběru podzemní vody vydává vodoprávní úřad vždy pouze k žádosti, nevydává ho z vlastního podnětu, proto musí být žádost vždy podána.

 

4.   povolení k odběru podzemní vody vydaná po 1.1.2002 nepodléhají režimu popsanému v bodě 3 výše a jejich platnost nekončí ze zákona k 1.1.2008, ale končí k termínu uvedeném v příslušném povolení, neboť právě po 1.1.2002 jsou již povolení vydávána na časově omezenou dobu a ta je v povolení konkrétně uvedena (viz vodní zákon § 9 odst. 1)

5. pokud je užívána studna bez stavebního povolení – podléhá sankcím „jako černá stavba“ podle stavebního zákona. Osoba vlastnící a užívající takovou studnu musí požádat o její dodatečné povolení (stavební)

6. pokud je odebíraná podzemní voda bez platného povolení k odběru nebo v rozporu s ním (neplní se podmínky, odebírá se větší než povolené množství apod.), vodoprávní úřad nebo Česká inspekce životního prostředí uloží pokutu za každý neoprávněně odebraný m3 podzemní vody ve výši 50 Kč. Minimální pokuta je 5 000 Kč. Pokuta může být uložena zpětně, nejdéle však 3 roky.

Na závěr několik doporučení:

  1. nejedná se o nový nebo novelizovaný zákon, ale pouze o termín přechodných ustanovení vodního zákona, který je znám již od roku 2002 a v průběhu roku 2007 (nejpozději k 1.1.2008) by mělo dojít k jeho naplnění
  2. protože se předpokládá obvyklý postup, kdy si občané své povinnosti nechávají „na poslední chvíli“, doporučuje se podat žádost již v průběhu roku 2007, ne až ke konci, aby byla řádně a včas vyřízena
  3. přestože vodoprávní úřady nepředpokládají zintenzivnění plošných kontrol, v každém případě by měl mít každý vlastník (uživatel) studny k dispozici potřebná a platná povolení a odběry provádět v jejich rozsahu
  4. vodoprávní předpisy obsahují vzor žádosti, kterého by měl žadatel použít, aby komunikace s vodoprávním úřadem byla snadná (viz příloha).